Po dlouhé době

Ano, po dlouhé době jsem navštívila tento blog - dalo mi trochu práce přihlásit se - naštěstí, po pátém pokusu následovalo úspěšné přesměrování na řídící panel:)

A co je zde nového? ... Ehm... Nová anketa! Koukněte dolů, pod příspěvky. Pro ty, kteří v této otázce nevidí žádný smysl: Jeden člověk přišel nedávno s úvahou o violocellistkách a jejich zálibě ve vibracích, které violoncello při hraní vydává. No a já se rozhodla, že zkusím, jaký názor mají ostatní. Po pravdě, tento krásný nástroj by zasloužil víc pozornosti sám o sobě (příjemný zvuk, líbivé křivky atd.). Přiznám se, ráda zkouším nové hudební nástroje, proto se snadno může stát, že brzy zveřejním referát o "využití erotiky v hudbě" - nebo spíš "využití hudby v erotice"?


Sledujte pečlivě dění na kv-fem.blogspot.com a uvidíte! Já zatím budu doufat v obnovení návštěvnosti blogu a v nové příspěvky. Mimochodem, předem díky za názory projevené v anketě a komentářích.


Vaše Joannka

Vztah nebo jednorázovka?...

Já nemůžu ozvalo se a zvedl se z pode mne,a spěšným krokem odešel do kuchyně kde sebral můj zbytek oblečení, které se tam povalovalo již od mého příchodu.Narychlo stržené oblečení se muselo válet všude, on však spěšně posbíral a rychle donesl ke mně, kde jsem seděla v jistém šoku z události, která probíhala cca tak minutu.Oblečení odhozené s jistým opovržením dolétlo na mě jak stíhací letoun.Mezitím mi zase zmizel z dohledu do kuchyně.Oblékla jsem se a jdu váhávým krokem za ním.On opřený levou paží o roh stolu,čekající na to až se definitivně seberu a vypadnu.Zeptala jsem se, můžu aspoň vědět co se stalo?!...Následovala stručná odpověď typu NE,prostě nemůžu!Tak to abych asi šla co?!...hm jdi!Při mém vyhození mi gentlemantsky podržel dveře abych mohla tzv.odejít navždy. Jenže to ještě nevěděl co ho čeká až mě zahlédne z okna. Po minutě byl před jeho oknem vyzdvižen můj mobil do výšky, aby byl dosti viditelný a jediný prst jasně ukazoval mazání čísla z paměti karty telefonu.Pozn. přeceděná zkrz zuby...Mažu si tě...

Odpoledne..

ŤUK ŤUK..ozve se nesmělý, tichý zvuk..ANO? ... dveře se pootevřou... SMÍM? ... ozve se kdosi v tmavém plášti... JEN POJĎTE DÁL... MÁTE PŘÁNÍ? ... pozvedne hlavu a pohlédne na příchozího...
CO JE DNES ZA DEN? KOLIKÁTÉHO? ... zeptá se tmavý plášť místo odpovědi... 17. LEDNA... CO SI PŘEJETE VÁŽENÝ PANE?... zopakuje svoji otázku... MÁM ASI CHŘIPKU... UŽ DLOUHO... plášť se zatřese...
TO JE MI LÍTO... BĚŽTE K LÉKAŘI... NEBO MÁTE JINÝ PROBLÉM? ... nervózně překontroluje hodinky... ANO, PROBLÉM MÁM - TU CHŘIPKU! STALA SE PODNĚTEK K ŘEŠENÍ OSTATNÍCH NEPŘÍSTOJNOSTÍ... tmavý plášť překročí práh a silueta dostane podobu mladého muže... CHÁPU... NEPŘÍJEMNÁ VĚC, ALE PROČ S TÍM CHODÍTE ZROVNA SEM? ... prvotní trpělivost pomalu vyprchává...
TO VÁM JEŠTĚ VYSVĚTLÍM! ... pochopí mladý muž narážku... TAK ALE RYCHLEJI! DOSTAŇTE SE K TÉ ZÁLEŽITOSTI! ... vzdá svoje naděje na rychlé prošetření případu, pohodlněji se usadí do křesla a k ruce připraví blok s perem... TAK POVÍDEJTE... dotyčný přistoupí o pár kroků blíž, na ústech má roušku a v ruce krabičku s léky...
VZAL BYCH TO OD ZAČÁTKU... zamyslí se... STŘEDEM VŠEHO BYLA, JE A BUDE MOJE NEMOC... VÍTE... DNES JE 17. ... A ONA TRVÁ UŽ OD... OD PRVNÍHO! ŘÍKÁ SE... JAK NA NOVÝ ROK, TAK PO CELÝ ROK ... posměšně se ušklíbne, posluchač povzdychne...
1. 1. - TO SE PROJEVILA... TAHLE ZÁKEŘNÁ... NOSIL JSEM JI V SOBĚ DLOUHO, ALE NIKDY NEBYL TEN SPRÁVNÝ OKAMŽIK... OKAMŽIK NA CO?!? ... podiví se starší pán v křesle... NO NA CO ASI? ... chvíle ticha... ABYCH JI PUSTIL VEN! MEZI LID! ... BLOUZNÍTE... NEMÁTE HOREČKU? ... cizí muž v plášti nereagoval... jako by jeho myšlenky připlouvaly ve stále větší míře... nevnímal okolí... těkal pohledem mířeným z okna... ALE TEĎ UŽ JE! ... ANO! PROTO JSEM ZDE, JE ČAS ZABRÁNIT PÁCHANÝM ZLOČINŮM... VRAŽDÁM, PODVODŮM, LOUPEŽÍM, KORUPCI...
úředník přestal poslouchat, zvedl sluchátko telefoního přístroje... muž stále vedl monolog... PŘEDSTAVTE SI! KRÁSNÝ SVĚT! BEZ VÁLEK, ZBRANÍ, NÁSILÍ... PLNÝ RADOSTI... A VŠEHO SE DÁ DOSÁHNOUT... MOJE CHŘIPKA JE JÁDREM, LÉKEM... VŠECHNY ŠPATNOSTI VYMIZÍ! BUDETE MŮJ POSEL... obrátil oči i pozornost na muže v křesle... MÁTE BLÍZKO K LIDEM, ALE I K VLÁDĚ!... obecenstvo se mezitím rozrostlo o dva silné zřízence...
CHÁPETE? MÁM V RUCE JEDINOU ZBRAŇ, KTEROU JEŠTĚ MOHU UŽÍT... MOŽNÁ BUDE ZABÍJET, MOŽNÁ NE... ALE TO UŽ JE NA VÁS... A TĚCH NAHOŘE... ukázal na fotografii prezidenta visící na stěně... CO VY NA TO? ...
další chvíle ticha, ovšem řádně prosycená napětím... z křesla se ozvalo... ZNÁTE BÍLOU NEMOC? DÍLO K. ČAPKA? NEČETL JSTE JI? ... NÁHODOU? ... na tváři dotázaného se objevil úsměv... JISTĚ! MÁ CHŘIPKA MYSLÍTE... oči se mu rozsvítily... JE ONOU NEMOCÍ A JÁ... JÁ JSEM DOKTOR GALÉN!
- právě v tu chvíli, chvíli osvícení jej uchopily silné ruce a po pár minutách zbyl z nadšeného, fanatického zachránce světa, plného nadějí a předsevzetí pouze nepříjemný zvuk odjíždějící ambulance...