Vztah nebo jednorázovka?...

Já nemůžu ozvalo se a zvedl se z pode mne,a spěšným krokem odešel do kuchyně kde sebral můj zbytek oblečení, které se tam povalovalo již od mého příchodu.Narychlo stržené oblečení se muselo válet všude, on však spěšně posbíral a rychle donesl ke mně, kde jsem seděla v jistém šoku z události, která probíhala cca tak minutu.Oblečení odhozené s jistým opovržením dolétlo na mě jak stíhací letoun.Mezitím mi zase zmizel z dohledu do kuchyně.Oblékla jsem se a jdu váhávým krokem za ním.On opřený levou paží o roh stolu,čekající na to až se definitivně seberu a vypadnu.Zeptala jsem se, můžu aspoň vědět co se stalo?!...Následovala stručná odpověď typu NE,prostě nemůžu!Tak to abych asi šla co?!...hm jdi!Při mém vyhození mi gentlemantsky podržel dveře abych mohla tzv.odejít navždy. Jenže to ještě nevěděl co ho čeká až mě zahlédne z okna. Po minutě byl před jeho oknem vyzdvižen můj mobil do výšky, aby byl dosti viditelný a jediný prst jasně ukazoval mazání čísla z paměti karty telefonu.Pozn. přeceděná zkrz zuby...Mažu si tě...

Odpoledne..

ŤUK ŤUK..ozve se nesmělý, tichý zvuk..ANO? ... dveře se pootevřou... SMÍM? ... ozve se kdosi v tmavém plášti... JEN POJĎTE DÁL... MÁTE PŘÁNÍ? ... pozvedne hlavu a pohlédne na příchozího...
CO JE DNES ZA DEN? KOLIKÁTÉHO? ... zeptá se tmavý plášť místo odpovědi... 17. LEDNA... CO SI PŘEJETE VÁŽENÝ PANE?... zopakuje svoji otázku... MÁM ASI CHŘIPKU... UŽ DLOUHO... plášť se zatřese...
TO JE MI LÍTO... BĚŽTE K LÉKAŘI... NEBO MÁTE JINÝ PROBLÉM? ... nervózně překontroluje hodinky... ANO, PROBLÉM MÁM - TU CHŘIPKU! STALA SE PODNĚTEK K ŘEŠENÍ OSTATNÍCH NEPŘÍSTOJNOSTÍ... tmavý plášť překročí práh a silueta dostane podobu mladého muže... CHÁPU... NEPŘÍJEMNÁ VĚC, ALE PROČ S TÍM CHODÍTE ZROVNA SEM? ... prvotní trpělivost pomalu vyprchává...
TO VÁM JEŠTĚ VYSVĚTLÍM! ... pochopí mladý muž narážku... TAK ALE RYCHLEJI! DOSTAŇTE SE K TÉ ZÁLEŽITOSTI! ... vzdá svoje naděje na rychlé prošetření případu, pohodlněji se usadí do křesla a k ruce připraví blok s perem... TAK POVÍDEJTE... dotyčný přistoupí o pár kroků blíž, na ústech má roušku a v ruce krabičku s léky...
VZAL BYCH TO OD ZAČÁTKU... zamyslí se... STŘEDEM VŠEHO BYLA, JE A BUDE MOJE NEMOC... VÍTE... DNES JE 17. ... A ONA TRVÁ UŽ OD... OD PRVNÍHO! ŘÍKÁ SE... JAK NA NOVÝ ROK, TAK PO CELÝ ROK ... posměšně se ušklíbne, posluchač povzdychne...
1. 1. - TO SE PROJEVILA... TAHLE ZÁKEŘNÁ... NOSIL JSEM JI V SOBĚ DLOUHO, ALE NIKDY NEBYL TEN SPRÁVNÝ OKAMŽIK... OKAMŽIK NA CO?!? ... podiví se starší pán v křesle... NO NA CO ASI? ... chvíle ticha... ABYCH JI PUSTIL VEN! MEZI LID! ... BLOUZNÍTE... NEMÁTE HOREČKU? ... cizí muž v plášti nereagoval... jako by jeho myšlenky připlouvaly ve stále větší míře... nevnímal okolí... těkal pohledem mířeným z okna... ALE TEĎ UŽ JE! ... ANO! PROTO JSEM ZDE, JE ČAS ZABRÁNIT PÁCHANÝM ZLOČINŮM... VRAŽDÁM, PODVODŮM, LOUPEŽÍM, KORUPCI...
úředník přestal poslouchat, zvedl sluchátko telefoního přístroje... muž stále vedl monolog... PŘEDSTAVTE SI! KRÁSNÝ SVĚT! BEZ VÁLEK, ZBRANÍ, NÁSILÍ... PLNÝ RADOSTI... A VŠEHO SE DÁ DOSÁHNOUT... MOJE CHŘIPKA JE JÁDREM, LÉKEM... VŠECHNY ŠPATNOSTI VYMIZÍ! BUDETE MŮJ POSEL... obrátil oči i pozornost na muže v křesle... MÁTE BLÍZKO K LIDEM, ALE I K VLÁDĚ!... obecenstvo se mezitím rozrostlo o dva silné zřízence...
CHÁPETE? MÁM V RUCE JEDINOU ZBRAŇ, KTEROU JEŠTĚ MOHU UŽÍT... MOŽNÁ BUDE ZABÍJET, MOŽNÁ NE... ALE TO UŽ JE NA VÁS... A TĚCH NAHOŘE... ukázal na fotografii prezidenta visící na stěně... CO VY NA TO? ...
další chvíle ticha, ovšem řádně prosycená napětím... z křesla se ozvalo... ZNÁTE BÍLOU NEMOC? DÍLO K. ČAPKA? NEČETL JSTE JI? ... NÁHODOU? ... na tváři dotázaného se objevil úsměv... JISTĚ! MÁ CHŘIPKA MYSLÍTE... oči se mu rozsvítily... JE ONOU NEMOCÍ A JÁ... JÁ JSEM DOKTOR GALÉN!
- právě v tu chvíli, chvíli osvícení jej uchopily silné ruce a po pár minutách zbyl z nadšeného, fanatického zachránce světa, plného nadějí a předsevzetí pouze nepříjemný zvuk odjíždějící ambulance...

Fajn sestřička

Po tom, co jsem navštívil chirurgickou ambulanci v Karlovarské nemocnici a přečetl jsem si Joannky článek (Pád "za všechny prachy"), jsem se rozhodl napsat, co se mně při oné návštěvě ambulance přihodilo.

29. prosince 2007 jsem poprve vyjel na snowboard. Shodou okolností jsem na Perninku potkal Joannku a Margotku. :) Na snowboardu jsem stál na sněhu poprve, a tak se žádná moje jízda neobešla bez pádů. Pády jsou běžná věc, ustál jsem je. Ale... Chystal jsem se na poslední jízdu a řekl jsem si: "Teďkon prostě nespadnu!" Téměř se mi to podařilo. Ale v posledních metrech, když jsem už dojížděl, jsem "překvapivě" upadl a... Levá ruka mi zajela do důlku ve sněhu. Až na na prsteníček. Ten se zarazil o okraj ďolíku a ohl se opačným směrem, než je přirozené.

Bolelo to i druhý den, 30. prosince 2007 (neděle) tak jsem tedy jel na ambulanci do nemocnice. (Teď přijde to, kvůli čemu tohle vše píšu. :D) Sestřička za oknýnkem na příjmu si tedy vyslechla, co se mi stalo a její reakce mě poněkud zaskočilo.
S otráveným výrazem odcětila: "To jako nemohlo počkat do zítřka? Zítra je všední den!" Než jsem si uvědomil, co vlastně řekla, tak byla pryč, takže jsem nijak nezareagoval. Plus nepříjemný doktor, který nebyl schopný sdělit nic než co je nutné. Takže třeba jak dlouho sádru budu mít jsem se nedozvěděl.

Tím jsem chtěl pouze přidat i mou zkušenost s českým zravotnictvím. Ovšem ještě
v roce 2007. :)

Pád "za všechny prachy"

Pavlí.. v Tvém věku.. že už si nedáš pozor;
Zřítit se na Silvestra z horního patra chajdy, rozvyklat u toho schody, fotbálek a nakonec být celej, to se jen tak někomu nepovede:)

Ovšem.. pokud v tom byl záměr - něco jako zjistit, jak funguje naše zdravotnictví v roce 2008, tak to potom beru!
Kdybychom Tě totiž bývali odvezli na vyšetření, vypadalo by to asi takhle:

1. Vrátný by se určitě rozčiloval, že musí uprostřed noci zvedat závoru,

2. Někdo z doprovodu by si na namrzlých schodech, vedoucích k ambulanci minimálně zlomil nohu,

3. Vystáli bychom pekelně dlouhou frontu skládající se z neopatrných pyrotechniků,

4. "Úřadující" lékař by nás poslal... no do automatu pro stvrzenku (přičemž by opomenul fakt, že tahle vymoženost do Varů ještě nedorazila);

5. Po všech peripetiích bychom se (už řádně naštvaní) ocitli zpět v ordinaci, kde by si dotyčný MUDr. nedobrovolně zahrál na paní účetní a vybral od nás: 30,- za příchod, 30,- za otravování v noci, 90,- za to, že je vlastně ambulance a po všech těchto procedurách by jsi navíc býval...

6. Obdržel novoroční dárek v podobě receptu (za 90,-) na kterém by byl paralen, algifen a anthiethanol (víc než tři položky tam být přece nesmí)

a aby toho nebylo málo:

7. cestou z nemocnice by přibyla pokuta a zákaz řízení na půl roku Romanovi za to, že při běžné kontrole přefoukl alkohol tester na neúnosnou hranici

Ještě že si všichni platíme všelijaká pojištění:)

P.S.: Ve Varech není nonstop lékárna, tzn. paralen až 1. 1. 08 dopoledne:)