Já nemůžu ozvalo se a zvedl se z pode mne,a spěšným krokem odešel do kuchyně kde sebral můj zbytek oblečení, které se tam povalovalo již od mého příchodu.Narychlo stržené oblečení se muselo válet všude, on však spěšně posbíral a rychle donesl ke mně, kde jsem seděla v jistém šoku z události, která probíhala cca tak minutu.Oblečení odhozené s jistým opovržením dolétlo na mě jak stíhací letoun.Mezitím mi zase zmizel z dohledu do kuchyně.Oblékla jsem se a jdu váhávým krokem za ním.On opřený levou paží o roh stolu,čekající na to až se definitivně seberu a vypadnu.Zeptala jsem se, můžu aspoň vědět co se stalo?!...Následovala stručná odpověď typu NE,prostě nemůžu!Tak to abych asi šla co?!...hm jdi!Při mém vyhození mi gentlemantsky podržel dveře abych mohla tzv.odejít navždy. Jenže to ještě nevěděl co ho čeká až mě zahlédne z okna. Po minutě byl před jeho oknem vyzdvižen můj mobil do výšky, aby byl dosti viditelný a jediný prst jasně ukazoval mazání čísla z paměti karty telefonu.Pozn. přeceděná zkrz zuby...Mažu si tě...
