ŤUK ŤUK..ozve se nesmělý, tichý zvuk..ANO? ... dveře se pootevřou... SMÍM? ... ozve se kdosi v tmavém plášti... JEN POJĎTE DÁL... MÁTE PŘÁNÍ? ... pozvedne hlavu a pohlédne na příchozího...CO JE DNES ZA DEN? KOLIKÁTÉHO? ... zeptá se tmavý plášť místo odpovědi... 17. LEDNA... CO SI PŘEJETE VÁŽENÝ PANE?... zopakuje svoji otázku... MÁM ASI CHŘIPKU... UŽ DLOUHO... plášť se zatřese...
TO JE MI LÍTO... BĚŽTE K LÉKAŘI... NEBO MÁTE JINÝ PROBLÉM? ... nervózně překontroluje hodinky... ANO, PROBLÉM MÁM - TU CHŘIPKU! STALA SE PODNĚTEK K ŘEŠENÍ OSTATNÍCH NEPŘÍSTOJNOSTÍ... tmavý plášť překročí práh a silueta dostane podobu mladého muže... CHÁPU... NEPŘÍJEMNÁ VĚC, ALE PROČ S TÍM CHODÍTE ZROVNA SEM? ... prvotní trpělivost pomalu vyprchává...
TO VÁM JEŠTĚ VYSVĚTLÍM! ... pochopí mladý muž narážku... TAK ALE RYCHLEJI! DOSTAŇTE SE K TÉ ZÁLEŽITOSTI! ... vzdá svoje naděje na rychlé prošetření případu, pohodlněji se usadí do křesla a k ruce připraví blok s perem... TAK POVÍDEJTE... dotyčný přistoupí o pár kroků blíž, na ústech má roušku a v ruce krabičku s léky...
VZAL BYCH TO OD ZAČÁTKU... zamyslí se... STŘEDEM VŠEHO BYLA, JE A BUDE MOJE NEMOC... VÍTE... DNES JE 17. ... A ONA TRVÁ UŽ OD... OD PRVNÍHO! ŘÍKÁ SE... JAK NA NOVÝ ROK, TAK PO CELÝ ROK ... posměšně se ušklíbne, posluchač povzdychne...
1. 1. - TO SE PROJEVILA... TAHLE ZÁKEŘNÁ... NOSIL JSEM JI V SOBĚ DLOUHO, ALE NIKDY NEBYL TEN SPRÁVNÝ OKAMŽIK... OKAMŽIK NA CO?!? ... podiví se starší pán v křesle... NO NA CO ASI? ... chvíle ticha... ABYCH JI PUSTIL VEN! MEZI LID! ... BLOUZNÍTE... NEMÁTE HOREČKU? ... cizí muž v plášti nereagoval... jako by jeho myšlenky připlouvaly ve stále větší míře... nevnímal okolí... těkal pohledem mířeným z okna... ALE TEĎ UŽ JE! ... ANO! PROTO JSEM ZDE, JE ČAS ZABRÁNIT PÁCHANÝM ZLOČINŮM... VRAŽDÁM, PODVODŮM, LOUPEŽÍM, KORUPCI...
úředník přestal poslouchat, zvedl sluchátko telefoního přístroje... muž stále vedl monolog... PŘEDSTAVTE SI! KRÁSNÝ SVĚT! BEZ VÁLEK, ZBRANÍ, NÁSILÍ... PLNÝ RADOSTI... A VŠEHO SE DÁ DOSÁHNOUT... MOJE CHŘIPKA JE JÁDREM, LÉKEM... VŠECHNY ŠPATNOSTI VYMIZÍ! BUDETE MŮJ POSEL... obrátil oči i pozornost na muže v křesle... MÁTE BLÍZKO K LIDEM, ALE I K VLÁDĚ!... obecenstvo se mezitím rozrostlo o dva silné zřízence...
CHÁPETE? MÁM V RUCE JEDINOU ZBRAŇ, KTEROU JEŠTĚ MOHU UŽÍT... MOŽNÁ BUDE ZABÍJET, MOŽNÁ NE... ALE TO UŽ JE NA VÁS... A TĚCH NAHOŘE... ukázal na fotografii prezidenta visící na stěně... CO VY NA TO? ...
další chvíle ticha, ovšem řádně prosycená napětím... z křesla se ozvalo... ZNÁTE BÍLOU NEMOC? DÍLO K. ČAPKA? NEČETL JSTE JI? ... NÁHODOU? ... na tváři dotázaného se objevil úsměv... JISTĚ! MÁ CHŘIPKA MYSLÍTE... oči se mu rozsvítily... JE ONOU NEMOCÍ A JÁ... JÁ JSEM DOKTOR GALÉN!
- právě v tu chvíli, chvíli osvícení jej uchopily silné ruce a po pár minutách zbyl z nadšeného, fanatického zachránce světa, plného nadějí a předsevzetí pouze nepříjemný zvuk odjíždějící ambulance...
