Fajn sestřička

Po tom, co jsem navštívil chirurgickou ambulanci v Karlovarské nemocnici a přečetl jsem si Joannky článek (Pád "za všechny prachy"), jsem se rozhodl napsat, co se mně při oné návštěvě ambulance přihodilo.

29. prosince 2007 jsem poprve vyjel na snowboard. Shodou okolností jsem na Perninku potkal Joannku a Margotku. :) Na snowboardu jsem stál na sněhu poprve, a tak se žádná moje jízda neobešla bez pádů. Pády jsou běžná věc, ustál jsem je. Ale... Chystal jsem se na poslední jízdu a řekl jsem si: "Teďkon prostě nespadnu!" Téměř se mi to podařilo. Ale v posledních metrech, když jsem už dojížděl, jsem "překvapivě" upadl a... Levá ruka mi zajela do důlku ve sněhu. Až na na prsteníček. Ten se zarazil o okraj ďolíku a ohl se opačným směrem, než je přirozené.

Bolelo to i druhý den, 30. prosince 2007 (neděle) tak jsem tedy jel na ambulanci do nemocnice. (Teď přijde to, kvůli čemu tohle vše píšu. :D) Sestřička za oknýnkem na příjmu si tedy vyslechla, co se mi stalo a její reakce mě poněkud zaskočilo.
S otráveným výrazem odcětila: "To jako nemohlo počkat do zítřka? Zítra je všední den!" Než jsem si uvědomil, co vlastně řekla, tak byla pryč, takže jsem nijak nezareagoval. Plus nepříjemný doktor, který nebyl schopný sdělit nic než co je nutné. Takže třeba jak dlouho sádru budu mít jsem se nedozvěděl.

Tím jsem chtěl pouze přidat i mou zkušenost s českým zravotnictvím. Ovšem ještě
v roce 2007. :)